Zvětšujeme černobíle

Autor: Richard Špitt   

 Proces výroby analogových fotografií se sestává ze dvou procesů - negativního a pozitivního. Negativní proces (vyvolávání filmů) jsme si popsali v předchozím článku, nyní se budeme věnovat procesu pozitivnímu, který je o něco málo náročnější na prostor, čas i vybavení, ale odměnou nám bude kromě vlastnoručně zhotovených fotografií (zvětšenin) také příjemně strávená doba kterou lze považovat za velký relax.

V tomto článku se budeme zabývat obecnou problematikou zhotovování černobílých zvětšenin, stejně jako v předchozím článku mistři svého oboru mají spoustu věcí vychytaných, určité procesy dělají trošku jinak, ale pokud se chceme tento proces naučit, je ideální postupovat podle předkládaného návodu.

Informace pro nedočkavé: Klasická výroba zvětšenin není pro ty, co jsou zvyklí mít obrázky hotové na pár kliků v počítači. Pokud za sobotní či nedělní odpoledne zhotovíme 5-8 dokonale vypadajících fotografií větších formátů, (formátů jako 10x15 a 18x24 lze udělat i více), bude to tak nějak akorát. Napoprvé počíteje spíše s pokusy jejichž výsledek vás nemusí nijak uchvátit. Postupem času ale získáme při zvětšování jistotu a bravurnost, což se také projeví na kvalitě zvětšovaných fotografií.

1. Vybavení pro zhotovování černobílých zvětšenin

Budeme potřebovat následující propriety:

  1. Zvětšovací přístroj s vhodným objektivem
  2. Spínací hodiny do fotokomory
  3. fotografické misky o velikosti zvětšovaného formátu
  4. Bezpečné osvětlení komory
  5. 2 pinzety na fotopapíry
  6. Nůžky
  7. teoreticky: Zvětšovací rámeček 
  8. teoreticky: Leštičku na papíry
  • Zvětšovací přístroj

(nebo-li zvětšovák) je v podstatě něco jako promítačka, do které vkládáme film (v našem případě černobílý). Pomocí zdroje světla a objektivu je film promítán na kus světlocitlivého fotografického papíru, který se tím exponuje. Celá optická sestava zvětšováku je optimalizována na co možno nejideálnější rozložení intenzity světla na promítané ploše - laicky řečeno v celé promítané ploše musí být intenzita světla naprosto stejná. Zvětšovací objektivy jsou konstruovány podobně, v celé ploše by měly mít co nejlepší kresbu. Jejich funkce je opačná k objektivům fotoaparátů - z malé plošky přenášejí obraz na plochu relativně velkou. V určitých případech se dá zvětšovat i objektivem fotoaparátu, ale toto použití je spíše nouzové.

Velmi důležitým parametrem zvětšováku je formát filmu, který do něj můžeme umístit. Existují zvětšováky na 35mm film (kinofilm), střední formát (6x6, 6x7, 6x9) a zvětšováky na velký formát (9x13, 13x18, 18x24 atd.). Vždy platí, že do zvětšováku na větší formát lze vložit i formát menší, naopak to nelze. Tedy ve zvětšováku na formát 6x7 můžeme pracovat s kinofilmem, ale do kinofilmového zvětšováku žádný jiný větší formát nepůjde.

S každým formátem ze kterého zvětšujeme se pojí i ohnisková vzdálenost zvětšovacího objektivu. Pro kinofilm se používá objektiv 50mm, pro 6x6 je to ohnisko 80mm atd. Jiná ohniska způsobují velmi podobný efekt jako širokoúhlé nebo teleobjektivy. Kratší ohnisko objektivu nemusí vykreslit celé políčko filmu a naopak, u delších bychom museli jít s výtahem (dále v textu) třeba až mimo konstrukční rozsah zvětšováku.

  • Pro první pokusy se můžeme spokojit s přístroji tuzemského výrobce Meopta (www.meopta.cz), výrobní řada zahrnovala zvětšováky Axomat (amatérské zvětšovací přístroje na kinofilm), Opemus (na formát 6x6 pro náročnější uživatele) a řadu Magnifax (do formátu negativu 6x9), která byl konstruována pro téměř profesionální použití a byla velmi oblíbena. Za legendární značku mezi zvětšováky se považují výrobky firmy DURST, za opravdový klenot pak DURST 1200, Tento přístroj byl ale určen pro profesionální laboratoře a disponoval takovými vymoženostmi jako elektricky ovládáný výtah, expozimetr s analyzátorem barev a nové modelky i plně digitální ovládání.
    Při nákupu z bazaru dbejme hlavně na to, že zvětšovák by měl být opatřen rámečkem na film a objektivem. Obé příslušenství lze samozřejmě dokoupit.

Pro prvotní pokusy nemá vůbec cenu řešit značku použitého objektivu. Nejkvalitnější zvětšovací objektivy jsou Rodenstock řady G a zvětšovací Nikkory, ale jejich cena se pohybuje někde mezi 5.000-8.000,- CZK (nový) a vyplatí se až opravdu fineprinterům. V bazarech pořídíme zvětšovák nižší a střední třídy za cenu okolo 500-1500,- Kč podle stavu přístroje, ale do ceny se promítá i snaha prodávajícího se tohoto přístroje který zabírá doma místo co nejrychleji zbavit.

U zvětšováků rozeznáváme dva druhy zdrojů světla, a to buď žárovku s kondenzorem (taková velká lupa) a nebo s tzv. míchací komorou (barevná nebo multigradační hlava), která sice dává lepší výsledky ale její nasazení je většinou až u přístrojů vyšších kategorií. S ohledem na cenu můžeme doporučit variantu s kondenzorem a obyčejnou žárovkou.

Pokud už nekoupíme zvětšovák s objektivem, při nákupu ohniska 50mm se můžeme poohlédnout opět po výrobcích Meopty, a to po objektivech Belar (bazar cca 100-200 CZK), Anaret (400-500 CZK) a nebo Meogon 2,8/50 který by se měl dát pořídit do 1000,- CZK. Pro první pokusy s formáty 9x13 a 10x15 (13x18) je to opravdu jedno, při zhotovování větších formátů zvětšenin (24x30 a větších) se pak vyplatí investovat do opravdu kvalitního skla, které stojí obvykle zlomek ceny objektivů pro fotoaparáty, ale na výsledek má největší vliv. Velmi úsměvný je pak příklad, kdy fotograf používá na fotoaparátu profi skla za desítky tisíc a doma pak zvětšuje Belarem.

  • Spínací hodiny

Spínací hodiny nemají jinou funkci, než na určitou dobu sepnout elektrický obvod a zapnout tak zvětšovák - pak zvětšovák svítí. Nejrozšířenější typy hodin domácí provenience jsou Vipo Combi, Novex nebo luxusnější Viponel, v bazaru se dají sehnat za cenu okolo 100,- CZK. Tyto hodiny jsou elektromechanické, dají se sehnat i hodiny digitální, ale nebývají k dostání tak často a jejich cena je vyšší.

  • Fotografické misky

Exponovaný papír zpracováváme ve fotografických miskách. Ideální je v tomto případě zvolit si nějaký oblíbený formát na který budeme převážně zvětšovat a koupíme si misky potřebné velikosti. Jako minimum bych doporučoval misky na formát 18x24, v bazaru stojí 1 ks max. 50,- CZK a celkem budeme potřebovat tři (na vývojku, přerušovací lázeň a ustalovač). Můžeme také koupit ještě jednu misku na odkládání ustálených zvětšenin, nepereme-li je ihned a nebo budeme fotky prát například v jiné místnosti apod. Ke každé misce je nutná fotografická pinzeta - je to velká plochá pinzeta která nepoškozuje papír. K dostání jsou jak pinzety z umělé hmoty tak i kovové, osobně doporučuji právě ty kovové, u kterých se dá měnit guma na jejích čelistech a jejich pružiny více vydrží.

  • Bezpečné osvětlení

Zvětšování a vyvolávání by mělo probíhat jako každý fotografický proces v naprosté tmě. Je tu ovšem jedno velké "ale", a to v takovém případě naše orientace v prostoru temné komory a manipulace s papíry. Proto jsou fotografické papíry vyrobeny tak, aby byly necitlivé k určité barevné složce světla (nejsou tedy panchromatické jako film ale ortochromatické), a můžeme tak na ně bez větších obav svítit například červeným světlem - s velmi mdlým zdrojem a z relativně velké dálky, ale pro naši orientaci v prostoru toto osvětlení postačí.
Bezpečné osvětlení (probereme dále) doporučuji koupit červené (existují podle typů papírů i zelené, zlaté a hnědé ale červenou nikdy nic nezkazíme) a najdeme jej v bazarech pod pojmem osvětlení do fotokomory.

Shrnutí vybavení a bazarových cen:

Zvětšovák - do 1500,- CZK včetně objektivu
Spínací hodiny - do 300,- CZK
3 misky - 150,- CZK
3 pinzety - 150,- CZK
Bezpečné osvětlení - 300,- CZK
Celkem tedy cca 2400,- CZK. Pokud se podíváme i na inzeráty, zjistíme že mnohdy lze koupit kompletní vybavení najednou a za mnohem nižsí cenu.

2. Fotografické papíry

Fotografické papíry pro černobílou fotografii rozlišujeme podle následujících atributů:

  1. Podložka - fotocitlivá emulze je nanesena na nosič - podložku. Rozlišujeme podle označnení na obalech papírů na RC (plast) a FB (karton, baryt). Pro začátky se podívejte po papírech s RC podložkou, snadno se zpracovávají a práce s nimi a i sušení je velmi jednoduché. Fineprinteři pak zvětšují na papíry barytované, které ale vyžadují další úkony při zpracování (například daleko delší praní a sušení napnuté v rámech), ale odměnou za větší práci je pak hlubši čerň, při správném vyprání a vytvrzování i tzv. muzeální kvalita zvětšeniny (min 100 let). Samozřejmě tyto materiály jsou nepoměrně dražší.
  2. Gradace - gradace je známý fotografický pojem a souvisí s kontrastem (čím vyšší gradace, tím kontrastnější obrázky dostaneme). Fotografické papíry se vyrábějí "jednogradační" (monograde) a multigradační (multigrade). Multigradační papíry jsou náročnější na zpracování (nutní speciální filtry nebo barevná či multigrade hlava na zvětšováku), ale jsou lépe využitelné. Na začátky se omezíme na papíry "jednogradační" - monograde.
  3. Povrch - můžeme dostat papíry s povrchem leským, matným, polomatným (také se označuje jako Velvet) a mnoho dalších jiných. Nejuniverzálenější je povrch lesklý, který se navíc dobře scanuje. Polomatné a matné papíry jsou oblíbené u portrétů.

Pro naše začátky si zvolíme papír lesklý, monogradační na RC podložce s gradací nornální (střední) - klidně tuzemské FOMA - Fomaspeed. Po prodavači budeme tedy chtít "Fomaspeed, leský, normální, rozměr..."

3. Chemie

Pakliže jsme již ve fotografickém obchodě, bude nutné zakoupit i vývojku na papíry a ustalovač (zbyl-li nám ještě koncentrát ustalovače z vyvolávání filmů, lze použít i ten, chemicky je ustalovač stejný jak na filmy tak i na papíry, rozdíl je jen v ředění). Vývojky na papíry jsou chemicky trošku odlišné od vývojek na filmy, pro začátky postačí i pozitivní vývojka Fomatol LQN (je balena jako koncentrát, pro použití ji tedy postačí jen rozředit).

4. Příprava na zvětšování

Jak jsme si již řekli, fotografické procesy by měly probíhat v naprosté tmě. Taková práce ale není možná, tedy nainstalujeme zakoupené osvětlení do fotografické komory (svítidlo někam postavíme či přichytíme a zapneme do zásuvky).

Ohledně barvy opravdu doporučuji barvu červenou, protože monogradační papíry jsou necitlivé k červené a žluto-zelené, multigradační papíry jsou necitlivé k červené a zlato/hnědé. Průnik těcho barev vždy tvoří barva červená. Oblíbeným argumentem pro nákup žluto-zelené barvy osvětlení je že v tomto osvětlení je lépe vidět obraz na fotografii a proto lze lépe pracovat. Ukážeme si, že tento argument je naprosto zcestný.

Do temné komory - světlotěsné místnosti umístíme zvětšovák. Typicky bývá pro domácí podmínky temnou komorou koupelna. Veškeré pomůcky rozmísítme ergnomicky, tak jak celý proces probíhá (papíry, zvětšovák, misky v řadě vývojka-přerušovač-ustalovač a místo kam budeme dávat ustálené zvětšeniny určené k prani, buď do čtvrté misky, do lavoru s vodou a nebo třeba do vany. Snažme se oddělit tzv. suchý a mokrý proces (místo na zvětšovák a umístění misek). Bezpečné osvětlení by mělo být alespoň metr od zvětšováku a misky s vývojkou, aby bylo opravdu bezpečné.

Namícháme vývojku podle doporučení výrobce a vlijeme ji do první misky. Misky stejně jako všechno nářadí k tomu určené, doporučuji označit, a používat je dále jen pro určenou lázeň. Jako přerušovací lázeň lze použít vodu s octem, čistou vodu a nebo slabý ustalovač. Varianta se slabým ustalovačem je asi nejpraktičtější (Fomafix 1+20 nebo ustalovač již použitý), osobně doporučuji vodu s octem, stojí to pár korun a na chemické čistotě celého procesu se to pozitivně podepíše. Ve výsledku máme tedy tři misky s roztoky, u každé misky (nebo v ní) jednu pinzetu. Důležité je nenakapat ustalovač do vývojky, mísení přerušovače s ustalovačem není až tak kritické.

V tomto kroku by měla být temná komora připravena ke zvětšování. Ujistěte se o světlotěsnosti komory, parazitní světlo z vnějších prostředí negativně ovlivňuje kresbu na fotografiích. Zvětšovací přístroj díky své konstrukci nesvítí jen na promítací plochu, ale někdy i nahoru a částečně do stran. Zkontrolujte, jestli zvětšovací přístroj nesvítí na nějaké bílé plochy (zeď), které pak světlo odrazí na plochu promítací. Je dobré se vyvarovat také volně položených mobilních telefonů (někdo nám zavolá, display se rozsvítí), a pokud možno zabezpečit vniknutí nepovolaných osob do místnosti (sluníčko z chodby je hezká věc, ale ne při zvětšování), a v případě že se v koupelně rozsvěcuje zvenčí zajistit, aby nám nikdo ani omylem nerozsvítil (výstražnou tabulkou či přelepením vypínače, ideálně obojím).

Pro manipulaci s fotografickým papírem dodržujeme vždy následující zásady:

Papír se dodává v obalu z tuhého kartonu nebo v kartonových krabicích. K papírům přistupujeme vždy zásadně jen v temné komoře a ve tmě. Papíry jsou v krabici ještě zabaleny do pytlíku z černé fólie a tam jsou v bezpečí. Jakýkoliv kontakt papíru s denním světlem je okamžitě zničí. Na papíry zásadně saháme suchýma a čistýma rukama. Ruce potřísněné od ustalovače jsou pro papír také naprosto smrtící.
Více než doporučuji po každém vyjmutí jednotlivého papíru z krabice a z pytlíku opět pytlík přehnout a zasunout jej zpátky do obalu. Jen tak budeme mít jistotu, že si zbylé papíry náhodou neosvítíme například při kontrole expozice a podobně. Ideální je mít světlotěsnou zásuvku nebo krabici, do které celé balení po vyjmutí listu papíru zase vždy pečlivě ukládáme.

Pokud budeme pracovat v temné komoře delší čas, je vhodné myslet i na to, že u některých jedinců se může při delším pobytu ve tmavé místnosti dostavit deprese. Bývá dobré si zajistit nějakou pasivní zábavu - ideálně hudbu.

5. Výroba zvětšeniny se sestává z následujících kroků:

  1. Instalace filmu resp. vybraného políčka do rámečku zvětšováku.
  2. Nastavení výřezu a zaostření
  3. Zjištění správné expozice papíru
  4. Vlastní expozice (osvit)
  5. Vyvolání papíru v pozitivní vývojce
  6. Přerušení vyvolávání v přerušovači
  7. Ustálení
  8. Praní a sušení
1) Instalace negativu do rámečku

Pracujeme za normálního světla.
Z místa rámečku se promítá na celou plochu papíru. Naprosto všechno viditelné na filmu i v jeho okolí bude mít svůj obraz na fotografii. Je tedy nezbytně nutné udržovat rámeček v absolutní čistotě, protože sebemenší kousíček prachu se na zvětšenině zobrazí jako bílá tečka či čárka. Nečistota nepropustí světlo a papír nám tedy v této části nezčerná. Film vkládáme do rámečku očištěný od veškerých nečistot, vhodné je ofukování filmu například balonkem který používáme k čištění objektivů. Film se do rámčku vkládá emulzí dolů, tedy svou lesklou stranou nahoru.

  • Malá odbočka: Výběr, které políčko negativu zvětšovat provedeme buď vizuální kontrolou negativu a nebo ještě lépe z tzv. kontaktních kopiích. Kontaktní kopii zhotovíme stejným postupem jako zvětšování, ale film nebudeme dávat do rámečku, ale celý film rozstříhaný na pásy po 6 políčkách položíme na vhodně velký papír (typicky 24x30) přikry jeme nějakým čistým sklem a správně naexponujeme. Po vyvolání, ustálení a usušení získáme pozitivní otisk negativu, na kterém lze při podrobnějším zkoumáním lupou stanovit i chyby při expozici snímku (špatné zaostření apod.), Pro účely zhotovování kontaktních kopií se také vyrábějí speciální rámečky. Pro archivaci negativů je zhotovení kontaktních kopií velkou výhodou, protože cenný negativ vyndáváme pouze za účelem zvětšování, věškeré výběry a vizuální kontrolu provádíme na kontaktní kopii.

2) Nastavení výřezu a zaostření

Zde zhasínáme běžné osvětlení a svítí jen bezpečné světlo.

Pro stanovení výřezu většinou obětujeme jeden papír jako vzor budoucího obrázku. Na jeho bílé ploše je vidět výřez z promítaného políčka a stav zaostřenosti. Měníme výtah zvětšováku oro dosažení kýženého výřezu a zaostření. Ostřit se dá i pouhým okem, nebo pomocí stěrbiny v rámečku (rámeček vytáhneme na doraz a zaostříme štěrbinu světla - má-li váš rámeček tuto možnost.

Pro preciznější práci a především pro velké zvětšeniny doporučuji legendární zaostřovací lupu značky Patterson, která umožní vidět samotné zrno fotografie. Výhodou této zaostřovací lupy je, že v obraze nemusíme hledat ostře nafotografované místo, ale ostříme jednoduše na povrch resp. jednotlivá stříbrná zrna negativu.

Ostření provádíme zásadně při odcloněném objektivu a co nejblíže středu obrazového pole. Odcloněný objektiv totiž kreslí nejlépe ve své středí části. S každým zacloněním se zlepšuje kresba i v okrajových částech a obraz se jeví lépe. Stejně tak jako objektivy na fotografických aparátech, má i zvětšovací objektiv svou ideální pracovní clonu na kterou kreslí nejlépe. S každým dalším zacloněním pak kresby ubývá (dochází k tzv, difrakci). Ideální clona bývá dvě až tři clony od maximální světelnosti objektivu, typicky tedy 5,6-8, někdy i 11)

3) Zjištění správné expozice

Exponujeme-li při fotografování všechny snímky správně, pak bude kombinace výtah zvětšováku-clona-čas-papír vždy stejná. Je třeba si říct, že že každý papír má jinou citlivost a každá úroveň výtahu zvětšováku dodává na jednotku plochy obrazu jinou intenzitu světla. Pro další výklad si řekneme, že by bylo dobré zjistit vaši kombinaci na správně exponovaném negativu a tuto zjištěnou expozici brát jako referenční. Pro účely tohoto článku se také domluvíme, že pracovní clonou bude vždy clona 8.

Pro exponování papíru platí dvě následující zásady:

  • Expozice by měla přesáhnout 5 sekund. Při expozici pod 5 sekund se papír nemusí chovat expozičně lineárně.
  • Míru zčernání papíru neovlivňujeme dobou působení vývojky. Standardně se používá doba vyvolávání 2 minuty, za tuto dobu je papír vyvolán maximálně. Prodlužováním této doby již nezajistíme (opačně k vyvolávání negativu) žádné další zčernání obrazu. Po vložení exponovaného papíru do vývojky se pomalu začne vynořovat obraz (to je to velké kouzlo) a po uplynutí vyvolávací doby (2 minuty) se stav obrazu již nezmění! Jestliže máme papír podexponován, pak již prostě víc nezčerná. V opačném případě kdy papír přeexponujeme, můžeme sice vyvolávání předčasně ukončit, ale takto vzniklý obraz nebude dobrý (bude chybět kresba v jemných světlých tónech).

Pro správně vypadající obrázky tak musíme přesně zjistit expozici papíru s daným políčkem filmu, clonou a výtahem zvětšováku.



Metoda zjišťování správné expozice je následující:

Než najdeme naši referenční dobu expozice, musíme podstoupit hledání systémem pokus-omyl. Expozice je mimo jiné závislá na výkonu žárovky, pro menší zvětšeniny do formátu 13x18 bude lepší žárovka 75W, pro větší zvětšeniny 100-200W. Počítání s Ev stupni je naprosto totožné jako u fotografování.

Pro začátek nastavíme clonu 8 a čas 5 sekund. Princip je jednoduchý, na plochu promítaného obrazu umístíme ustřižený kousek fotografického papíru a exponujeme. Zde právě oceníme desensibilizaci fotografického papíru k červené složce spektra. Pro správné umístění ponecháme červený filtr pod objektivem zvětšováku, najdeme vhodnou polohu umístění (optimálně vybereme na negativu místo které má jak stíny tak jasy), vypneme zvětšovák, odklopíme červený filtr mimo osu objektivu a pomocí hodin exponujeme 5s. Exponovaný papír vložíme do misky s vývojkou a čekáme na vyvolání. Během vyvolávání je vhodné s papírem občas pohnout pinzetou. Po vyvolání (2 minuty) vložíme papír do přerušovače (10-20 sekund) a pak asi na 90s do ustalovače. Zjistíme stav zčernání a posouváme expozici dobou osvitu nahoru a dolů. Místo krácení expozice pod 5 sekund zacloníme objektiv o jednu clonu. Proces vyhodnocování můžeme urychlit o přerušování a ustalování, protože již po vyvolání vidíme jestli je papír bílý nebo naopak černý.
Papír se dává pod zvětšovák emulzí nahoru. Kde je emulze poznáme pohmatem či vizuálně, jedná se o jeho lesklou stranu. V případě pochybností můžeme papír přiložit k navhlčeným rtům, strana s emulzí se k nim přilepí.

Další možností jak zjistit správnou expozici je tzv. proužková zkouška. Proužková zkouška je v celku rychlejší, její nevýhodou je, že můžeme spotřebovat větší množství papíru než v předchozím případě. Tato metoda spočívá v tom, že větší kus fotografického papíru (podle velikosti ustřiženého z formátu) exponujeme základní dobou (5s), poté část překryjeme ideálně černým kartonem a exponujeme zbytek papíru po dobu dalších 5s. Půlením intervalů pak na papíře vytvoříme sadu proužků, každy s jinou expozicí. Vhodnou expozici pak vybereme po vyvolání.

Z testu pokus-omyl či z proužkové zkoušky vybereme nejlepší expozici.

POZOR: Obvykle se obraz po uschnutí mírně změní, především se sníží sytost černé. S touto vlastností buď počítáme, nebo budeme prohlížet až suché kousky. Posuzování expozice provádíme na denním světle (v ideálním případě) nebo na světle umělém, nikdy ale ne pouze na bezpečném červeném světle!!! Každý druh světla dává o výsledku jiný dojem. Fotografie si obvykle prohlížíme na denním světle, proto i posuzování výsledku při výrobě zvětšenin je vhodné provádět při stejném osvětlení.

6) Expozice

Pokud máme zjištěnu optimální dobu osvitu, zakryjeme objektiv červeným filtrem. pustíme hodiny - zvětšovák promítá. Zkontrolujeme nastavenou clonu, vložíme papír a pod červeným světlem jej nastavíme do správné polohy podle zvoleného výřezu. Vypneme hodiny a odsuneme červený filtr. Celá soustava je připravena k vytvoření zvětšeniny. Spustíme hodiny a po uplynutí nastavené doby se hodiny automaticky vypnou - papír je exponován. Během expozice je vhodné ničeho se v komoře nedotýkat a podle typu podlahy ani moc nechodit - každý otřes zvětšováku se negativně podepíše na kvalitě kresby.

7) Vyvolání papíru

Vyvolání zvětšeniny je principielně stejné jako při vyvolávání zkoušek, jak jsme si popsali výše. Do lázní se papír dá vkládat několika různými způsoby, popíšeme teď si postup, který se mi osvědčil.

Exponovaný papír položíme do misky emulzí dolů. Poklepáváním pinzetou po okrajích donutíme papír aby se namočil celý. Časově to vychází asi na 3-6 vteřin (podle velikosti zvětšeniny). Jakmile je papír resp. emulze řádně namočena, obrátíme pinzetou papír emulzí nahoru. Při otáčení dbáme na to, aby se papír svou vahou ostře nepřehnul, především u RC podložky jde o nevratný proces. Ideální je papír chytat pinzetou za roh.

Otočený papír donutíme pinzetou jemně vklouznout pod hladinu vývojky. Také se toho dá dosáhnout mírným kolébáním misky.

Hladina roztoku v misce by měla být minimálně 1 cm ode dna, teoreticky by to šlo i méně, ale špatně by se s vývojkou míchalo. Po dobu vyvolávání posouváme papírem ve vývojce, a nebo lépe lehkým kolébáním misky dosáhneme mírného vlnového efektu hladiny, který nám vývojku po dobu vyvolávání promíchává, což je důležité.

Po uplynutí vyvolávací doby (typicky 2 min.) chytneme papír pinzetou a necháme jej do misky okapat. Stékání vývojky do misky je slyšet, vidět pravděpodobně nebude. S okapáváním čekáme do doby, než je většina vývojky z papíru zpátky v misce. Jednak tím šetříme vývojkou (neubývá) a druhak zachováme chemickou čistotu přerušovače, potažmo ustalovače. Stejný postup okapání aplikujeme na přerušovací lázeň (10-20 sec.) a na ustalování (až 90 sec., podle údajů výrobce).

Po ustálení papíru můžeme v komoře rozsvítit (když jsme předtím zkontrolovali, jestli jsou zbylé neexponované papíry řádně zabaleny a uchráněny proti světlu), a můžeme přistoupit k praní. Praní je lépe provádět až pro více papírů najednou, například v lavoru či ve vaně, ušetříme tím vodu.

8) Praní a sušení

Praní papírů s RC podložkou je velmi jednoduché, rychlé a nenáročné. Veskrze postačí 2-3 minuty v tekoucí vlažné vodě. Po vyprání pověsíme zvětšeniny kolíčkem na prádlo na šňůru. Dbáme na to, aby papír byl chycen jen koncem kolíčků, v žádním případě nesmí být kolíčkem přehnut přes šňůru. Proces sušení trvá cca hodinu.
Praní, napínání a sušení papírů s FB podložkou (barytů) je záležitost nepoměrně složitější, a jen tento proces by vydal na samostatný článek. Proto pro běžnou praxi postačí papíry s RC podložkou (také jsou nepoměrně levnější).

  • Leštičky: K rychlejšímu sušení a doleštění lesklých papírů na maximum se používají tzv. leštičky. Jen na vzduchu usušený lesklý papír nemá takový lesk, jako když jej necháme usušit v leštičce. Osobně jsem tuto pomůcku použil asi 2x za celý život, proto její použití či nepoužití ponechám plně na vás, jde čistě o osobní preference. Naučit se práci s leštičkou bývají někdy nervy, a také bude mít na svědomí několik zkažených fotografií, když se přilepí k nedostatečně odmaštěnému leštícímu plechu. Můj soukromý názor je, že polomatné či matné fotografie vypadají lépe, ale jak jsem již uvedl výše, jde opravdu jen o osobní preference.

9) Obecné rady

  • Pracovní roztoky - lázně - mají svoji funkční kapacitu. Tato kapacita je popsána buď na obalech vývojky, případně v příbalovém letáku. Po skončení práce je slijeme do lahví a použijeme příště.
     
  • Všechny vývojky jsou náchylné na světlo a teplo, proto je skladujeme na tmavém místě, vzduch před uzavřením vytlačíme z lahve. Ideální místo na skladování chemie (i fotografických negativních materiálů) je lednička. Otázkou je, jak se s touto skutečností vypořádají naše drahé poloviny.
     
  • Výtěžnost jednoho litru ustalovače FomaFix v pracovním roztoku je asi 3 metry čtvereční papíru, osobně radím jej po maximálně dvou metrech vyměnit.
     
  • Ustalovač je z fotografického hlediska velmi nebezpečná látka, odstraňuje nevyvolané stříbro. Udržujte si vždy čisté ruce a rozumnou čistotu při práci v komoře.
     
  • Naučte se poslepu ovládat hodiny, rychlá práce s nimi urychlí celý postup zvětšování.
     
  • Objektiv se s každou novou zvětšeninou musí odclonit kvůli zaostřování. Sledujte pracovní nastavení clony před finální expozicí papíru, často se na to zapomíná a vede to k extrémnímu přeexponování papíru a následnému leckdy pracnému zjišťování co je špatně.
     
  • Naučte se poslepu najít stranu emulze na papíru. Ušetří to zničené papíry a nervy.
     
  • Ke každému smínku přistupujte individuálně.
     
  • Nikdy neposouvejte film v rámečku - snadno dojde k jeho poškrábání.
     
  • Prach na zvětšeninách budete řešit téměř neustále. Nenechte se tím odradit, časem tento problém minimalizujete, ti zkušenější z vás jej téměř zcela eliminují, nebo se naučíte retušovat.
     
  • Proužkové zkoušky lze ošidit o ustalování. Papír s přerušeným vyvoláváním má dostatečnou trvanlivost pro posouzení expoziční zkoušky.

10) Závěr

Zvětšování fotografií je klasická fotografická disciplína, která stále není úplně nahraditelná metodami digitálního tisku. Toto umění není obtížné se naučit. Navíc vám zvládnutí tohoto procesu otevře oči při previzualizaci fotografované scény a navíc - zvětšování je zábava a velký relax.

Časem zvládnete další finesy při zvětšování jako je lokální nadržování či popuštění, lokální změna gradace (u MG papírů), některé fineprinterské techniky a podobně. Fineprinting je natolik sofistikovaná disciplína, že by vydala na celkem obstojně tlustou knihu. Pro základní seznámení s problematikou zvětšování nám uvedené informace postačí.

Zvládnutím tohoto procesu se navíc stanete pro vyznavače striktně digitální technologie jakýmysy mágy, takže se nebojte a prostě kouzlete...

Poděkování: Děkuji tímto kolegovi a kamarádovi Pavlu Janouškovcovi za obětavý přístup při pořízování obrazové dokumntace. Jeho specializovaná laboratoř je připravena i pro vás, pokud máte nějaký nestandardní požadavek na vyvolávání filmů. Kontakt: www.janouskovec.eu

Address article on the site www.bra3.com/portal:
http://www.bra3.com/portalindex.php?option=com_content&task=view&id=116&Itemid=28

© Fotograf Richard Špitt, 2010
© All right reserved!
© Printed by Joomla! Ukraine Print Engine, 09.09.2010 19:22
http://www.joomla-ua.org