5. Výroba zvětšeniny se sestává z následujících kroků:

Pracujeme za normálního světla.
Z místa rámečku se promítá na celou plochu papíru. Naprosto všechno viditelné na filmu i v jeho okolí bude mít svůj obraz na fotografii. Je tedy nezbytně nutné udržovat rámeček v absolutní čistotě, protože sebemenší kousíček prachu se na zvětšenině zobrazí jako bílá tečka či čárka. Nečistota nepropustí světlo a papír nám tedy v této části nezčerná. Film vkládáme do rámečku očištěný od veškerých nečistot, vhodné je ofukování filmu například balonkem který používáme k čištění objektivů. Film se do rámčku vkládá emulzí dolů, tedy svou lesklou stranou nahoru.

• Malá odbočka: Výběr, které políčko negativu zvětšovat provedeme buď vizuální kontrolou negativu a nebo ještě lépe z tzv. kontaktních kopiích. Kontaktní kopii zhotovíme stejným postupem jako zvětšování, ale film nebudeme dávat do rámečku, ale celý film rozstříhaný na pásy po 6 políčkách položíme na vhodně velký papír (typicky 24x30) přikry jeme nějakým čistým sklem a správně naexponujeme. Po vyvolání, ustálení a usušení získáme pozitivní otisk negativu, na kterém lze při podrobnějším zkoumáním lupou stanovit i chyby při expozici snímku (špatné zaostření apod.), Pro účely zhotovování kontaktních kopií se také vyrábějí speciální rámečky. Pro archivaci negativů je zhotovení kontaktních kopií velkou výhodou, protože cenný negativ vyndáváme pouze za účelem zvětšování, věškeré výběry a vizuální kontrolu provádíme na kontaktní kopii.

2) Nastavení výřezu a zaostření

Zde zhasínáme běžné osvětlení a svítí jen bezpečné světlo.

Pro stanovení výřezu většinou obětujeme jeden papír jako vzor budoucího obrázku. Na jeho bílé ploše je vidět výřez z promítaného políčka a stav zaostřenosti. Měníme výtah zvětšováku oro dosažení kýženého výřezu a zaostření. Ostřit se dá i pouhým okem, nebo pomocí stěrbiny v rámečku (rámeček vytáhneme na doraz a zaostříme štěrbinu světla - má-li váš rámeček tuto možnost.

Pro preciznější práci a především pro velké zvětšeniny doporučuji legendární zaostřovací lupu značky Patterson, která umožní vidět samotné zrno fotografie. Výhodou této zaostřovací lupy je, že v obraze nemusíme hledat ostře nafotografované místo, ale ostříme jednoduše na povrch resp. jednotlivá stříbrná zrna negativu.

Ostření provádíme zásadně při odcloněném objektivu a co nejblíže středu obrazového pole. Odcloněný objektiv totiž kreslí nejlépe ve své středí části. S každým zacloněním se zlepšuje kresba i v okrajových částech a obraz se jeví lépe. Stejně tak jako objektivy na fotografických aparátech, má i zvětšovací objektiv svou ideální pracovní clonu na kterou kreslí nejlépe. S každým dalším zacloněním pak kresby ubývá (dochází k tzv, difrakci). Ideální clona bývá dvě až tři clony od maximální světelnosti objektivu, typicky tedy 5,6-8, někdy i 11)

3) Zjištění správné expozice

Exponujeme-li při fotografování všechny snímky správně, pak bude kombinace výtah zvětšováku-clona-čas-papír vždy stejná. Je třeba si říct, že že každý papír má jinou citlivost a každá úroveň výtahu zvětšováku dodává na jednotku plochy obrazu jinou intenzitu světla. Pro další výklad si řekneme, že by bylo dobré zjistit vaši kombinaci na správně exponovaném negativu a tuto zjištěnou expozici brát jako referenční. Pro účely tohoto článku se také domluvíme, že pracovní clonou bude vždy clona 8.

Pro exponování papíru platí dvě následující zásady:

• Expozice by měla přesáhnout 5 sekund. Při expozici pod 5 sekund se papír nemusí chovat expozičně lineárně.
  
• Míru zčernání papíru neovlivňujeme dobou působení vývojky. Standardně se používá doba vyvolávání 2 minuty, za tuto dobu je papír vyvolán maximálně. Prodlužováním této doby již nezajistíme (opačně k vyvolávání negativu) žádné další zčernání obrazu. Po vložení exponovaného papíru do vývojky se pomalu začne vynořovat obraz (to je to velké kouzlo) a po uplynutí vyvolávací doby (2 minuty) se stav obrazu již nezmění! Jestliže máme papír podexponován, pak již prostě víc nezčerná. V opačném případě kdy papír přeexponujeme, můžeme sice vyvolávání předčasně ukončit, ale takto vzniklý obraz nebude dobrý (bude chybět kresba v jemných světlých tónech).

Pro správně vypadající obrázky tak musíme přesně zjistit expozici papíru s daným políčkem filmu, clonou a výtahem zvětšováku.

Než najdeme naši referenční dobu expozice, musíme podstoupit hledání systémem pokus-omyl. Expozice je mimo jiné závislá na výkonu žárovky, pro menší zvětšeniny do formátu 13x18 bude lepší žárovka 75W, pro větší zvětšeniny 100-200W. Počítání s Ev stupni je naprosto totožné jako u fotografování.

Pro začátek nastavíme clonu 8 a čas 5 sekund. Princip je jednoduchý, na plochu promítaného obrazu umístíme ustřižený kousek fotografického papíru a exponujeme. Zde právě oceníme desensibilizaci fotografického papíru k červené složce spektra. Pro správné umístění ponecháme červený filtr pod objektivem zvětšováku, najdeme vhodnou polohu umístění (optimálně vybereme na negativu místo které má jak stíny tak jasy), vypneme zvětšovák, odklopíme červený filtr mimo osu objektivu a pomocí hodin exponujeme 5s. Exponovaný papír vložíme do misky s vývojkou a čekáme na vyvolání. Během vyvolávání je vhodné s papírem občas pohnout pinzetou. Po vyvolání (2 minuty) vložíme papír do přerušovače (10-20 sekund) a pak asi na 90s do ustalovače. Zjistíme stav zčernání a posouváme expozici dobou osvitu nahoru a dolů. Místo krácení expozice pod 5 sekund zacloníme objektiv o jednu clonu. Proces vyhodnocování můžeme urychlit o přerušování a ustalování, protože již po vyvolání vidíme jestli je papír bílý nebo naopak černý.
Papír se dává pod zvětšovák emulzí nahoru. Kde je emulze poznáme pohmatem či vizuálně, jedná se o jeho lesklou stranu. V případě pochybností můžeme papír přiložit k navhlčeným rtům, strana s emulzí se k nim přilepí.

Další možností jak zjistit správnou expozici je tzv. proužková zkouška. Proužková zkouška je v celku rychlejší, její nevýhodou je, že můžeme spotřebovat větší množství papíru než v předchozím případě. Tato metoda spočívá v tom, že větší kus fotografického papíru (podle velikosti ustřiženého z formátu) exponujeme základní dobou (5s), poté část překryjeme ideálně černým kartonem a exponujeme zbytek papíru po dobu dalších 5s. Půlením intervalů pak na papíře vytvoříme sadu proužků, každy s jinou expozicí. Vhodnou expozici pak vybereme po vyvolání.

Z testu pokus-omyl či z proužkové zkoušky vybereme nejlepší expozici.

POZOR: Obvykle se obraz po uschnutí mírně změní, především se sníží sytost černé. S touto vlastností buď počítáme, nebo budeme prohlížet až suché kousky. Posuzování expozice provádíme na denním světle (v ideálním případě) nebo na světle umělém, nikdy ale ne pouze na bezpečném červeném světle!!! Každý druh světla dává o výsledku jiný dojem. Fotografie si obvykle prohlížíme na denním světle, proto i posuzování výsledku při výrobě zvětšenin je vhodné provádět při stejném osvětlení.

6) Expozice

Pokud máme zjištěnu optimální dobu osvitu, zakryjeme objektiv červeným filtrem. pustíme hodiny - zvětšovák promítá. Zkontrolujeme nastavenou clonu, vložíme papír a pod červeným světlem jej nastavíme do správné polohy podle zvoleného výřezu. Vypneme hodiny a odsuneme červený filtr. Celá soustava je připravena k vytvoření zvětšeniny. Spustíme hodiny a po uplynutí nastavené doby se hodiny automaticky vypnou - papír je exponován. Během expozice je vhodné ničeho se v komoře nedotýkat a podle typu podlahy ani moc nechodit - každý otřes zvětšováku se negativně podepíše na kvalitě kresby.