fotograf Richard Špitt

Barevná fotografie - jak na ICM?

Kategorie: Články Napsal Petr Tůma Zobrazeno: 1985

Reprodukce barev je poměrně složitá alchymie, protože je závislá na mnoha proměných faktorech od subjektivního vnímání barev divákem, barevné teploty okolního světla, vlastnostech cílového reprodukčního prostředku (papír, monitor, plátno ...). Jak tedy docílit, aby Váš divák viděl to co jste mu chtěli představit?

Jak jsem již nakousnul, barvy v digitálním světě okolo kterých se mimo jiné digitální fotografie točí je skutečná achymie srovnatelná s experimety ve skutečné temné komoře. Cílem tohoto článku není detailní popis barevných prostorů ani výpočtů, kterých po internetu naleznete bezpočet, ale spíše shrnout podstatné věci, vyvrátit mýty a vše nějakým způsobem aplikovat na fotografii aby výsledek odpovídal co nejvíce našemu záměru.

Aby se nějak přesněji nechaly reprodukovat barvy, byly dlouhým zkoumáním a výpočty vnímání lidského zraku (co ještě oko vidí, nebo co je pro něj nepodstatné) definovány barevné modely a prostory. Pro monitory, projektory, fotoaparáty je použit model RGB a model CMYK nebo CMY pro tiskárny.

Model RGB	(aditivní míchání barev) je založen na třech světlených bodech (R-červená, G-zelená, B-modrá) a jejich vzájemným mícháním a hodnotách jasu je dosaženo konkrétní barvy. Zjednodušeně by se dalo říci, že tento model "svítí konkrétní barvu".
Model CMY a CMYK	(subtraktivní míchání barev) je založen na zabarvovaní bílého podkladu mícháním tří základních barev (C-azurová, M-purpurová, Y-žlutá) u modelu CMYK je přidána ještě čtvrtá barva (K- černá nebo také kontrastní) pro zvýšení kontrastu. A u těchto modelů by se dalo říci, že "zabarvují odražený paprsek světla do konkrétní barvy".

HSL (Hue, Saturation, Lightness)

HSV (Hue, Saturation, Value) Odstín, sytost, jas. Tento model se při ukládání fotografií nepoužívá, ale uplatňuje se při jejich editaci, protože odpovídá lidskému popisu barev.

Z výše popsaného by již mělo být každému jasné, že technicky fotoaparát nemůže fotit do prostoru CMYK, monitor nemůže zobrazovat ve CMYKu a tiskárna netiskne v RGB - jak občas od některých "takyprofíků" slýchám.

V rámci modelů jsou definovány barevné prostory hodnotami (dosažitelnými nebo optimálními) jednotlivých barevných složek a tvoří vrcholy trojúhelníku:

sRGB – prostor vyvinutý společností Hewlett-Packard, který slouží jako základ pro téměř většinu zobrazovacích zařízení a jako základ pro internetovou prezentaci.

Adobe RGB – prostor vyvinutý společností Abobe zejména kvůli kompezaci barevných ztrát při převodu do modelu CMYK.

CMYKové prostory (například Euroscale nebo Fogra)

Jak jsem již zmínil, přepočty mezi jednotlivými prostory dochází k většímu či menšímu zkreslení (nebo chcete-li ztrátám informace). Takže převody sem a tam není to pravé ořechové a rovnají se téměř interpolaci při zvětšování a zmenšování! Každé zařízení může mít definován barevný profil, který křivkou koriguje drobné odchylky od normálu.

Co je pro fotografa s ambicemi ukazovat svoje dílo na veřejnosti absolutní základ? Zkalibrovaný monitor! A to ne „okometricky“ pomocí přivírání očí nad čtverečky, ale kalibrační sondou! Pro běžnou práci není zásadní vlastnit drahý monitor, jako jej mít dobře zkalibrovaný. Uvědomte si, že je sice hezké, že vy se budete dívat na krásný obrázek na vašem monitoru, který bude gamutem pokrývat prostor AdobeRGB, ale vaši diváci na internetu na něj budou koukat na nějakém obyčejném "šrotu" a v prostoru sRGB. Takže doporučuji, buď si pořídit sondu a prokousat se teorií o monitorech a barvách, nebo občas nějakou tu pětku dát někomu kdo to opravdu umí. Věřte, že po kalibraci se vám změní svět.

Tolik velice stručný popis problematiky a jdeme na to. Teď je chvíle si uvědomit jaké jsou vaše cíle, jestli budete fotografie vystavovat na internetu, předávat fotky na CD laikovi nebo grafikovi nebo je tisknout sami ať již v labu nebo na tiskárně.

Pokuď fotíte kamarádovi akci a na fotkách nechcete dělat nějaké hluboké zásahy do barev, nastavte na fotoaparátu formát JPG a barevný prostor prostor sRGB. Foťák do fotky vloží svůj profil (který v žádném případě nemažte), zakázku vypalte a máte hotovo. Pravá zábava s barvami začíná s formátem RAW. Tentokrát je úplně jedno jestli ve foťáku máte nestaveno sRGB nebo AdobeRGB, protože výpočet do cílového prostoru a profilu provádí až RAW editor při exportu. Fotoaparát sice také vloží svůj profil, ten je ale v tomto případě spíše na škodu.

Tady doporučuji používat sofistikovanější editory jako Adobe Lighroom nebo Capture One než obyčejný CameraRaw. Proč? Protože zásadní barené úpravy, ořezy a efekty provádíte na syrovém RAWu a třeba v různých variantách. Když máte hotovo vyexportujete si hotové fotografie do příslušných prostorů podle cílového použití. Tím si ušetříte spoustu práce s individuálními přepočty mezi prostory a profily. Pokud vlastníte tiskárnu můžete z těchto programů přímo tisknout. 

Takže jak na to - naimportujte a upravte fotky v RAW editoru a při exportu nastavte …

Proč sRGB EIC61966 2.1 a AdobeRGB 1998 a ne profil fotoaparátu? Protože taháním za hejblátka v Adobe Lightroom nebo Capture One jsme vytvořili nějaké dílo odpovídající naší představě založené na křivkách našeho RAW editoru a syrových datech. Samozřejmě by se nic závažného nestalo, kdyby jsme vyexportovali do "Nikon Adobe RGB", ale to již není normovaný prostor a přiděláváme si s tím zbytečné starosti nejen sobě, ale i případným zpracovatelům. 

TIP: jestliže nestojíte o technicky přesnou fotografii a máte kreativní ambice, věnujte v editoru RAW pozornost posuvníkům expozice, vyvážení bílé a sytosti. Vylaďte expozici a za pomoci posuvníku vyvážení bílé přežeňte teplotu klidně přes 10.000 °K. Obraz se nám výrazně oteplil a subjektivně se zvýšila saturace. Tu stáhněte tak aby fotografie byla mírně barevná. Když se vám zdá hodně červená můžete pomocí posuvníků odstín stáhnout k zelené, a případně přidat konrast. Pak stačí pomocí nástroje vinětace zesvětlit nebo naopak ztmavit okraje, opět klidně o +/- 2 EV. A máte "retro" fotografii jako vyšitou bez jakýchkoli dalších filtrů přímo na RAWu. Analogicky to lze udělat i "studených" teplot okolo 2000 °K.

A pokračujeme bodem 6…

Základní nastavení správy barev v Abobe Photoshopu Adobe Pohotoshop CS4 Adobe Photoshop Elemets Pomocí Adobe Photoshop/Elements nebo Gymp doděláme efekty a retuše na našem obrázku a archivujeme si jej v prostoru AdobeRGB. Pro koncové použití sloučíme vše do jedné vrstvy (nikdo se nebude tahat s vašimi pracovními kroky v podobě několikanásobku velikosti souboru) a otevřeme "Úpravy – převést do profilu" (nikoliv přiřadit profil !!!).

Tady je místě malý popis metod přepočtu:

Pokud se nám náhled zdá v pohodě, dáme ok a soubor uložíme jako kopii, třeba již v JPG s minimální kompresí. Rozhodně doporučuji používat Adobe Photoshop, Gimp nebo Adobe Photoshop Elements – u něj je situace zjednodušena; správnou metodu vybere za Vás a máte na výběr jen z sRGB nebo AdobeRGB. Ale udělá to správně a Vám zjednoduší práci. Zoner sice převody také umí, ale příliš jim nevěřím. Zejména v dialogu "Odeslat e-mailem" – který perfektně dávkově zmenšuje fotky pro internet na danou velikost bez ohledu na různou orientaci fotky, ale zatržítko "konvertovat s prostorem sRGB" pouze vymaže profil z fotografie a žádný přepočet neudělá!!!

Jestli jste fotky ještě neumístili na internet nebo neodevzdali tak budeme tisknout - na čem?

Laserové tiskárny tisknou koukatelné fotky až od cenové relace v řádu stovek tisíc. Náklady na tisk jsou sice nízké, ale stejně se nedá hovořit o nějakém fotografickém tisku.

Inkoustové tiskárny mají vyšší náklady, ale poskytují nejlepší výsledky a vysokou trvanlivost fotek. Můžete tisknout na široké spektrum fotopapírů (RC, barytové, bavlněné, lesklé, pomatné, matné)

Sublimační tiskárny mají celkem uspokojivé výsledky při konstatních nákladech. Navíc netrpí zasycháním inkoustů. Ale i nejvyšší modely zatím tisknou jen do velikosti A4.

Za použítí Adobe photoshop/elements

Je to nejjednodušší cesta tisku se správou barev (můžeme použít i výše zmíněné programy Adobe Lightroom nebo Capture One). V ovladači tiskárny vypneme správu barev a další přídavné „kurviče“ (od anglického slova „curve“, žeano - pozn. editora), hejblátka barev by měla být na nule. Otevřeme soubor v PS, dáme tisk a v dialogu vybereme: 

•     správu barev provádí photoshop (to samé umí i Elemetnts)

•     profil tiskárny "ILFORD_ON310 ...icc" (samozřejmě dáte ten Váš)

•     metoda perceptuální  Tiskové dialogy Photoshop Photoshop CS4 Photoshop Elements

 Za použití ovladače tiskárny

U většiny domácích tiskáren je toto téměř nemožné. Většinou se vám vůbec nepodaří donutit ovladač tiskárny použít váš profil, protože profily jsou navázány na přednastavené papíry výrobce – abyste kupovali ty jeho, protože on je má přece ty „nej“. Pokud se vám to podaří je politika přibližně následující:

Za požití RIPu nebo něčeho podobného jako je MIRAGE pro Epson

Tady je situace zcela zautomatizovaná, založená na bezchybné a čitelné správě barev a profilech pro jednotlivá média.

Co se bude dít, když něco udělám špatně:

vymažete profil fotoaparátu fotografie v prostoru sRGB – vcelku nic zásadního, v těchto případech jsou odchylky minimální a většina zařízení předpokládá prostor sRGB.

vymažete profil z fotografie v prostoru aRGB – tady už je situace docela fatální, protože podle vloženého profilu zařízení pozná, že se mimo jiné jedná o prostor adobeRGB, včetně Adobe Photoshopu. Fotografie se bude subjektivně jevit podsaturovaná a zejména pleťovka bude mít temný hnědozelený nádech.

vytisknete nebo zobrazíte fotku s prostorem sRGB v prostoru AdobeRGB – barvy budou přesaturované, pleťovka bude mít subjektivně oranžový nádech.

U záměn CMYK-RGB jsou rozdíly ještě fatálnější, takže pozor na to.

V příštím článku si můžeme dát třeba tisk :-)